1. republika se datuje od roku 1918 kdy byla založena až po Mnichovskou dohodu roku 1938.
Vznik Československa, se datuje ke dni 28.10.1918, kdy pěti členný národní výbor v Praze vyhlásil jeho nezávislost. Členy výboru byly takzvaní „muži 28 října“ a to sice Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup. Stalo se tak poté, co se Československá národní rada 24.10 prohlásila za prozatímní vládu nového československého státu. Národní výbor ze začátku vládl pomocí dekretů. Jedním z prvních problémů byla potřeba sestavit parlament. Jelikož volby zatím nepřipadaly v úvahu, byl parlament, Revoluční národní shromáždění, sestaven na základě voleb z roku 1911 do Rakouskouherského sněmu. Slovensko zastupovalo 44 poslanců. Na prvním zasedání Národního shromáždění dne 14.11.1918 předal Národní výbor pravomoci a bal zvolen prezident Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Kramář za předsedu vlády, pozdější prezident Edvard Beneš jako ministr zahraničí a Milan Rastislav Štefánek za ministra vojenství. Rod Habsburků byl slavnostně sesazen a přijata prozatímní ústava. Němci se nezúčastnili, ač jich bylo více než Slováků (!) (převážně se tedy jednalo o sudetské Němce) většina se jich ale hlásila k Německu či Rakousku, Maďaři na jihu Slovenska zas k Maďarsku.
Prozatímní ústava – přijata jako zákon 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě, dne 13.11 1918 československým národním výborem. Navazovala na recepční zákon z 28.10 1918. Měla jen 21 paragrafů v 4 oddílech. Novelizována byla celkem dvakrát, poprvé, v březnu 1919 byl zvýšen počet členů národního shromáždění z 256 na 270 a téhož roku v květnu došlo k posílení moci výkonných orgánů (vláda a prezident) na úkor omezení kompetencí parlamentu.
Revoluční národní shromáždění – mezi lety 1918 a 1920 to byl nejvyšší zákonodárný a zastupitelský orgán. Vzniklo 14.11.1918 a jeho prvním předsedou byl novinář a politik (sociálně demokratický) František Tomášek.
Zastoupení poslaneckých klubů:
Republikánská strana československého venkova – 55 mandátů
Československá strana sociálně demokratická strana dělnická – 53 mandátů
Československá národní demokracie – 48 mandátů
Československá strana socialistická – 35 mandátů
Československá strana lidová – 24 mandátů
V lednu 1919 byla Mírová konference v Paříži, kde byla uzavřena většina územních sporů. Karel Kramář (předseda vlády) a Eduard Beneš (budoucí prezident) vedli československou delegaci. Tato konference také schválila vyhlášení Československé republiky. Eduard Beneš také nárokoval území Lužice a Kladské hrabství ovšem ty zůstali německé. Širší okolí Bratislavy a okolí pohoří Mátra a Bůk s městem Miskolc si zanechalo Maďarsko. Dohoda potvrzující tuto konferenci byla podepsaná 10.9.1919. Nová republika v sobě měla začleněno 6 etnických skupin s různými tradicemi a to jak politickým a ekonomickými, tak i historickými.
Hranice státu také skrývali značný problém. Hranice s Německem a Rakouskem se většinou vyřešili podle historického vývoje. S Maďarskem ale touto cesto hranice řešit nešly. Ty proto vyřešila již zmíněná Mírová konference v Paříži a to na základě sedmi Benešových memorand. Tato smlouva byla nazvána smlouvou Trianonskou a byla schválena roku 1920 i přesto musela na tomto území zasáhnout československá a rumunská armáda. Vznikl spor o Těšínsko, z historického pohledu náleželo nám, ale z etnických důvodů si na něj dělalo nároky i nově vzniklé Polsko. Po krátkém vojenském střetnutí Československa s Polskem bylo Těšínsko, rozhodnutím mezinárodní arbitráže ve Spa rozděleno mezi oba státy. Poslední spor se týkal Podkarpatské Rusi, kterou si kromě Československa nárokovala i Ukrajina resp. Ukrajinská lidová republika. Od té jí ale ještě oddělovalo Rumunsko, Polsko a Maďarsko. Situaci opět řešila československá armáda.
Další potíž byla ve výrazných rozdílech mezi historickými zeměmi a to jak hospodářské tak sociální. Na Slovensko odešla řada českých učitelů, lékařů a úředníků. V roce 191 byla založena Bratislavská univerzita a roku 1920 Slovenské národní divadlo. Stále se však část Slováků, přes 3 000 000 Němců a 700 000 Maďarů necítilo k Čechům rovnocenně a narůstali vnitřní rozpory.
Severně od Slovenska byla i Lemsko-rusínská republika a část jejích obyvatel se chtěla připojit k Československu. Masaryk se, ale po sporu o Těšínsko bál a tak ji roku 1920 zabralo Polsko.
Trianonská smlouva je jedna z pařížských mírových smluv a byla podepsána 4.6.1920 v paláci Velký Trianon v zámku Versailles poblíž Paříže. Tato smlouva stanovovala hranice Maďarska jakožto nástupce Uherska po ukončení 1.SV.V.
Těšínsko je na západě ohraničeno toky řek Ostravice a Odry a na východě řekou Bělou. Historickou metropolí je Těšín, nejvyšší pod je Lysá hora. Na české straně Těšínsko zahrnuje například okres Karviná, část Ostravy, část okresu Frýdek místek a polský okres Cieszyn
Lemsko-rusínská republika byla založena 5.12.1918 po rozpadu Rakouska-Uherska. Byla prorusky orientovaná a chtěla se spojit s Ukrajinou a nebo Ruskem, což se ale za bolševiků nedalo. Byly také snahy o připojení k Československu které podporoval zejména Hrihorij Žatkovič, který již dříve pomohl k Československu připojit Podkarpatskou Rus. V březnu 1919 byly přední představitelé republiky uvězněni. Soud je osvobodil ale republika, ale snahy o udržení republiky již byly marné. Uzavřením Saint-Germainské smlouvy Lemsko-rusínskou republiku zabralo Polsko.
29.2.1920 bylo velmi významné datum, vyšla totiž nová ústava, která nahradila tu provizorní z roku 1918. Československo se stalo parlamentní demokracií, řízenou parlamentem jenž se skládal ze Senátu a Poslanecké sněmovny. Do parlamentu se volilo všeobecnou volbou. Parlamentu připadala jak moc výkonná, tak moc zákonodárná. Na vládu a prezidenta přešla moc výkonná až později. Prezident byl volen parlamentem na 7 let a jmenován byl vládou. Vláda měla díky ústavě poměrně velké pravomoci. Dle této ústavy bylo Československo unitárním státem. V letech 1918-1928 bylo rozděleno na 5 samosprávních zemí – Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus.Centry jednotlivých zemí byly – Praha, Brno, Opava, Bratislava a Užhorod. Slovensko a Podkarpatská Rus měly přislíbenou autonomii, ale v během první republiky se jim jí nedostalo. Požadavkům sudetských němců bylo ustoupeno až roku 1938.
Obyvatelé byly na základě ústavy příslušníky československého národa a oficiální jazyk byl československý. Toto bylo důležité z důvodů zahraniční politiky, jelikož Němců bylo přece jen o něco více, než Slováků. Menšiny, jichž bylo přes 20% měli naprostou rovnoprávnost s ostatními, ale Češi a Slováci měli jaksi občas v něčem výhody (volební obvody s převahou Čechů a Slováků, nebo příslušnost v armádě). Československá vláda platila za velmi stabilní a vedení jednotlivých stran se vždy nějak dokázalo dohodnout (na rozdíl od současnosti….). Jedinou výjimku tvořilo období mezi lety 1926 (březen) a 1929 (listopad) kdy nebyla koalice a tvořilo páteř vlády pět zástupců pěti největších stran (od každé jeden). Tyto strany byly Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu – Agrární strana, Československá sociálně-demokratická strana, Národní socialisté, Národní demokracie a Lidová strana. Tato skupina pěti lidí, nazývaná „Pětka“ byla vedena Antonínem Švehlou, který byl premiérem skoro celou dobu první republiky a točila se kolem něj většina tehdejších politiků. Němci se dostali do vlády v roce 1926, do Maďarské strany, ale do vlády se nikdy nedostali.
Zde krátké video na VSHK za první republiky