Jelikož Československo bylo zemí, která byla velmi ekonomicky úspěšná, proto se u nás ve 20. a 30. letech velmi rozvíjela kultura – architektura, divadlo, film a další složky. Velkým přelomem ovšem byla celosvětová hospodářská krize, která neblaze zasáhla i do kulturního dění nejen u nás. V polovině 30 let se situace začala zase obracet v dobré.
Na začátku 20. let se začala u nás objevovat „nová architektura“, v níž se začínaly objevovat znaky funkcionalismu. Architektura u nás byla záležitost prestiže a také důkaz toho, že na tom jsme ekonomicky dobře. Měla reprezentovat a také na druhé straně ukázat, že dokáže vyhovovat potřebám každodenního života.
Na začátku dvacátých let se po boku Prahy a Hradce Králové se začaly stávat centry Brno a Zlín. Toto byl zlatý věk architektury u nás, kdy si jednotliví starostové těchto měst zvali architekty z celého světa. Začínají se zde také stavět rodinné čtvrtě dál od centra se zahradami. Asi nejvýznamnější architekti, kteří se podíleli na stavbě nových staveb v Hradci králové, byli Jan Kotěra a Josef Gočár a domácí Oldřich Liska a Václav Rejdla. Na plánování Prahy se podíleli Antonín Engel, Bohumil Hypšman, Pavel Janák, Ladislav Machoň a Eustach Mölzer. Z dalších významných architektů také byl Adolf Loose, který v Plzni postavil třeba „Brummelovu vilu“. Jeho stavby se zakládají na jednoduchosti a strohých tvarech. Josip Plečník, který stavěl v Praze, se snažil o návrat k antice. Postavil třeba chrám Nejsvětějšího Srdce Páně. Výše zmiňovaní architekti Antonín Engel a Bohumil Hypšman se specializovali na stavbu velkolepých staveb a paláců. Věřili, že stavby mají obsahovat něco vznešeného, a proto volili tento typ staveb. Engel stavěl Dejvice a budovu ministerstva železnic, naproti tomu Hypšman stavěl staré pražské čtvrtě a chtěl postavit novostavby do starých čtvrtí. Jan Kotěra u nás zakládal Českou modernu a stavěl v Lounech, Vítkovicích nebo také v Praze. Gymnázium v Hradci Králové, palác Zemědělské osvěty ve Slezské ulici v Praze postavil Gočár, který byl zakladatelem „Puristicko-Funkcionalistické nové architektury“. Takzvanou „novou architekturu“ prosazovali například Jaroslav Fragner, Evžen Linhart, Karel Honzík, Vít Obrtel. Rozvoj architektury ve 20. letech dobře ukazuje hospodářský rozkvět celé země. Na VSHK reagovala architektura v třicátých letech, kdy vlastně vznikl nový typ stavby „kolektivní domy“. Hlavní představitel, který prosazoval tyto domy, byl předseda Levé fronty Karel Teige. Na začátku 30. let v době krize, kdy byl nedostatek zakázek, začaly vznikat teoretické práce staveb kolektivních domů, které však byly považovány za neproveditelné z důvodu například nutnosti společné kuchyně pro několik domácností. V druhé polovině 30. let již krizové období odeznívalo a vznikly některé projekty malých bytů jako třeba pavlačové domy v Praze-Holešovicích.
Asi nejznámější sochař byl J. V. Myslbek, který byl velmi oblíbený. Jeho žáci pozvedli plastiku na vysokou úroveň a jeho díla byla velmi žádána. Je autorem například sochy Svatého Václava v Praze. Jeden z dalších hlavních sochařů byl Otakar Španiel, který hodně prosazoval nové pojetí sochařství. Byl velmi ovlivněn francouzem E. A. Bourdellem. Často byl autorem reliéfů a medailí a tím byl velmi slavný. Hlavním jeho dílem byli troje bronzové dveře dostavěného západního průčelí katedrály sv. Víta v Praze. Československé mince a pamětní medaile hodně prosazoval. (zkusit dopsat)
Z Paříže k nám pronikaly impresionistické a symbolické proudy. Díky spolku Mánes se mohli čeští umělci inspirovat díly světových malířů. Velmi významnými malíři u nás byli Slavíček (krajinomalba) a Preisler (figurální malba).
Zásadní pro malířství 20. let byla 1. Světová válka. Díky ní se většinou pozornost obrátila k všednímu životu. Hodně oblíbeným tématem byl třeba život na perifériích měst, kterému se věnovali ve svých malbách Josef Rambousek a Vladimír Silovský. Na výjevy z městského života se soustřeďovali Miroslav Holý a Karel Holan
Významnou událostí bylo založení spolku „Hollar“. Tento spolek velmi pozitivně ovlivňoval malířství u nás.
Pro literární tvorbu 20. A 30. let je typické experimentování, hledání nových výrazových možností a estetické vymezení se proti předešlé generaci spisovatelů. Ze světových událostí měly na literární tvorbu velký vliv 1. světová válka, hospodářská krize a posléze nebezpečí nastupujícího fašismu.
Mezi nejdůležitější autory patřil Karel Čapek a spolu s Karlem Poláčkem, Eduardem Bassem a Jarmilou Glazarovou, byli představiteli demokratického proudu. „Levicová avantgarda“, která byla sdružena v skupině Devětsil, měla na literaturu také velký vliv. Velký vliv měl také směr „proletářská literatura“, která bojuje proti sociálnímu útlaku a vykořisťování a je určena pro veřejně čtení. Představitelem tohoto směru je Jiří Wolker, Stanislav Kostka Neumann a Jiří Hora.
Na přelomu 19. a 20. století a v prvních desetiletích 20. století se završují vývojové tendence předešlého období. Česká hudební kultura v období před první světovou válkou představovala svébytný a bohatý komplex, srovnatelný co do kvality původní kompoziční tvorby, zastoupení druhů a žánrů a šíře hudebního provozu s kulturami velkých evropských národů. Hlavním centrem byla Česká filharmonie řízená O. Ostrčilem nebo V. Talichem. Jaroslav Ježek, E. F. Burian, Bohuslav Martinů a Leoš Janáček patří mezi nejvýznamnější české hudebníky, kteří proslavili českou hudbu i ve světě.
Divadlo zažilo velký rozmach, protože po válce se všichni chtěli bavit. Vstupenky na divadelní představení byly dostupné i pro nejnižší příjmové vrstvy obyvatel. Kabarety a avantgardní divadla nabývala na oblibě. Pro kabaret 20. léta znamenala největší rozmach. Asi nejznámější českými kabarety byla Červená sedma, Montmartre a Revoluční scéna. Nejznámější avantgardní divadlo bylo Osvobozené divadlo. Voskovec a Werich velmi uspěli u nás a všechny inspirovali. Hodně používali situační humor a parodie.
Filmová meziválečná tvorba nebyla za první republiky tak významná jako ve světě z důvodu nedostatku filmových tvůrců a financí. Pro scénáře se často používaly jako předlohy literární díla, asi nejznámější z této doby je Dobrý Voják Švejk. Významnými režiséry jsou Karel Lamač, Karel Anton, Martin Frič, Přemysl Pražský, Gustav Machatý. V roce 1931 začala stavba ateliérů na Barrandově.
Zde krátké video na VSHK za první republiky